Přišel ten kouzelný čas. Vánoce jsou tu. Nevím, jestli existují nějaké vánoční typy/druhy lidí, ale jestli ano, tak jsem na 100% ten typ člověka, který si zpívá vánoční songy už od listopadu a nepřipadá mu to vůbec divné. Na druhou stranu ještě pořád nemám dárky a přichází pro mne týden absolutního stresu, kdy si nebudu vědět rady. I když tento rok se snažím tento proud myšlenek toho, že nic nestihnu, regulovat. A zatím se mi vede. Překvapivě. Vánoce jsou krásný čas, který ovšem spadl do stereotypu vymykající se představám těchto krásně pokojných svátků. Abych jen nechodila kolem horké kaše, tak uvedu příklad. Byli jste v posledních třech týdnech v nějakém nákupním centru? Jestli ano, tak mi dáte za pravdu, že je to tam hlava na hlavě, vánoční výzdoba, kam se podíváš a prostě jednoduše bych to pojmenovala "Vánoční šílenství", což je super, ale když tuto záležitost porovnáme se tradičními trhy se svařáčkem a trdelníkem, tak nevím jak vy, ale já mám vítěze jasného. Přestože t...
Bude začátek nového školního roku. To znamená, že jsem přemotivovaná. Ostatně jako vždy. Je to pokaždé to samé. Naplánuješ si jak přesně se budeš připravovat do školy, budeš samozřejmě cvičit, už nebudeš mít věci i mysl v chaosu a podobně. Je to to samé jako na začátku nového kalendářního roku. Například statistiky prokázaly že je v lednu ve fit centrech největší navštěvovanost z celého roku. Asi tak před týdnem jsem viděla film 127 hodin. Po dokoukání jsem byla fascinovaná. Film je založený na skutečné události. Je o pánovi, kterému je kolem dvaceti. Jde skrz nějaký kaňon v Americe, sklouzne se do pukliny a spolu s ním se skutálí i balvan. Balvan ...