ÚKLID

 Dnes jsem si uklízela v pokoji. Jak vím, tak pro většinu lidí je uklízení časem prokrastinace. Někdo si hraje s předměty, které nalezl, jiného zase zaplavuje melancholie a přesvědčuje sám sebe, že poklad v jeho rukách je pouze další zbytečnost, která patří do koše.

 Já osobně jsem typ člověka, který celý svůj život sbírá. Sběrač. Všechny věci od vstupenky na festival po obal od jídla, nebo letáček, co jsem dostala od kolemjdoucího na ulici si jednoduše ponechám u sebe. Dnes jsem všechny tyto věci chladnokrevně vyhodila.

 Když uklízím, tak asi ne úplně pořádně. Ale jednu položku se snažím vysmýčit, vyluxovat a vytřít tak důkladně, jak mohu a to v hlavě. Uklízení je pro mě čas, kdy přemýšlím. Nad vším. Většinou, když  nemám čas, nebo náladu na nějakou myšlenku, nad kterou potřebuji popřemýšlet, tak ji jednoduše zavřu do pomyslného šuplíku v mé hlavě. A právě v den uklízení jednotlivě všechny myšlenky vytahuji ze šuplíků a přemýšlím o nich. Některý šuplík jde vyklidit a zpracovat rychle, některý šuplík mi trvá třeba i hodinu. Záleží na jeho velikosti a obsahu.

Uklidit si v pokoji je čas od času dobrá věc. Ale uklidit si v hlavě je výborné rozhodnutí, po kterém se vaše duše bude cítit jak peříčko.

Mějte krásný zbytek léta. A ukliďte si. Je to zdravé. 

HAWK