vír

  Bude začátek nového školního roku. To znamená, že jsem přemotivovaná. Ostatně jako vždy. Je to pokaždé to samé. Naplánuješ si jak přesně se budeš připravovat do školy, budeš samozřejmě cvičit, už nebudeš mít věci i mysl v chaosu a podobně. Je to to samé jako na začátku nového kalendářního roku. Například statistiky prokázaly že je v lednu  ve fit centrech největší navštěvovanost z celého roku. Asi tak před týdnem jsem viděla film 127 hodin. Po dokoukání jsem byla fascinovaná. Film je založený na skutečné události. Je o pánovi, kterému je kolem dvaceti. Jde skrz nějaký kaňon v Americe, sklouzne se do pukliny a spolu s ním se skutálí i balvan. Balvan ...

 Dnes jsem si uklízela v pokoji. Jak vím, tak pro většinu lidí je uklízení časem prokrastinace. Někdo si hraje s předměty, které nalezl, jiného zase zaplavuje melancholie a přesvědčuje sám sebe, že poklad v jeho rukách je pouze další zbytečnost, která patří do koše.  Já osobně jsem typ člověka, který celý svůj život sbírá. Sběrač. Všechny věci od vstupenky na festival po obal od jídla, nebo letáček, co jsem dostala od kolemjdoucího na ulici si jednoduše ponechám u sebe. Dnes jsem všechny tyto věci chladnokrevně vyhodila.  Když uklízím, tak asi ne úplně pořádně. Ale jednu položku se snažím vysmýčit, vyluxovat a vytřít tak důkladně, jak mohu a to v hlavě. Uklízení je pro mě čas, kdy přemýšlím. Nad vším. Většinou, když  nemám čas, nebo náladu na nějakou myšlenku, nad kterou potřebuji popřemýšlet, tak ji jednoduše zavřu do pomyslného šuplíku v mé hlavě. A právě v den uklízení jednotlivě všechny myšlenky vytahuji ze šuplíků a přemýšlím o n...